Jak jsme vznikli.
Den Letnic se stal dnem vzniku církve a počátkem jejího rozmachu, kdy byl během několika desetiletí zasažen prakticky celý tehdy známý svět. Na začátku minulého století Bůh odpověděl na mnohé modlitby křesťanů a dal jim prožít totéž, co zakusili Kristovi učedníci o Letnicích. Prožili křest Duchem svatým spolu s přijetím jeho darů a stali se nadšenými křesťany vyzbrojenými tou mocí, jakou měla prvotní církev.
V sedmdesátých létech minulého století jsme se v rámci mládeží SCEAV modlili za 500 mladých lidí, kteří by se rozhodli dát svůj život Kristu. Byla to výzva pastora Vladislava Santariuse (12. 11. 1915 – 5. 6. 1989), u kterého jsme se jako vedoucí mládeží ze Slezska setkávali každý měsíc, na společném plánování mládežnické práce. Opravdu se tak dělo a mnozí mladí lidé poznávali nový život v Kristu. Práce s mládeží se velmi rozvinula a byla trnem v oku tehdejšímu režimu a žel i tehdejšímu církevnímu vedení. Mnohé setkání se děly v naprosté tajnosti, jak rovněž rozšiřování křesťanské literatury, která byla „pašována“ do naší země ze západu.
V roce 1986 vznikla první malá skupinka, kdy jsme si začali klást otázku, proč jinde ve světě se dějí věci podobné těm ze Skutků apoštolů a ne v naší zemi. Začali jsme žíznit a toužit prožívat dary Ducha svatého jak o nich čteme v Bibli. Rozhodli jsme se modlit za konkrétní věci, hlavně za nemocné a vírou očekávat výsledky. A Pán Bůh odpovídal. Na domácích skupinkách jsme se modlili a prosili o milost pro sebe a pro své nespasené kamarády a přátelé. Stále více jsme viděli jak Pán stojí za svými Slovem. Došlo k probuzení mezi mládeží a začali jsme prožívat nové věci v oblasti duchovních darů. Mnozí přijímali křest Duchem Svatým, dary jazyků, proroctví, atd. Na skupinkách mnozí činili pokání, obraceli se ke Kristu a prožívali jsme zkušenost vyzbrojení mocí z výsosti skrze Ducha svatého. I přes snahu zůstat ve své církvi (SCEAV) kde jsme vyrostli, chtěli pracovat a měli hodně přátel, se napětí stupňovalo proti charizmatickému probuzení, což přinášelo napětí a rozruch ve sboru. Naše touha po duchovních věcech a rozhodnutí poslouchat více Boží Slovo než církevní tradice se většinou setkávala s nepochopením. Protože jsme nechtěli bořit, ale budovat, nezbylo nám než ukončit členství v evangelické církvi a dále pracovat samostatně.
Pastor a vedoucí misijního hnutí SCEAV – Vladislav Santarius řekl jednu památnou větu: „Když bychom měli ze SCEAV odejít, připojíme se k letničním, protože k nim máme nejblíže.“
Koncem roku 1991 odešla ze SCEAV Oldřichovice první skupinka a začátkem roku 1992 druhá. Krátce na to nám byla nabídnuta možnost odkoupení bývalé obřadní síně od města Třince, což jsme viděli jako zvláštní Boží vedení. Stali jsme se nejdříve stanici sboru Apoštolské církve v Třinci a následně v září 1992 jsme byli ustanoveni samostatným sborem Apoštolské Církve, kde jsme mohli dále pracovat na Božím díle podle toho, jak nás Pán vedl. Bývalou obřadní síň jsme pak rekonstruovali na modlitebnu a scházíme se v ní i nyní. Založili jsme dvě občanská sdružení: Royal Rangers pracující s dětmi a Filadelfii-Přístav Oldřichovice, která se věnuje pomoci pěstounským rodinám. Rozvíjíme službu nedělních besídek, mládeže, službu manželským párům, seniorům a nemocným. Jsme přesvědčení, že vše je výsledek Božího vedení a že Pán má s námi ještě další plány s cílem budovat Jeho království.
Pavel Motyka